U bytových domů byl dříve základní problém v tom, že zákon č.101/2000Sb. o ochraně osobních údajů vyžadoval striktně vědomý souhlas s provozováním kamerového systému se záznamem. Takový souhlas musel písemně udělit každý vlastník jednotky nebo člen družstva. Pokud jeden z nich souhlas nedal, nebylo vhodné kamery instalovat. Pokud někdo podal na Úřad na ochranu osobních údajů (UOOU) stížnost, referenti úřadu byli povinni přijet, systém zkontrolovat a případně jeho provoz zakázat. S tím se samozřejmě pojí i možnost udělení pokuty.
Naštěstí podle Stanoviska č.1/2006 o umístění kamerových systémů v bytových domech už není vědomý souhlas každého uživatele nutný. Také odpadla nutnost registrace kamerového systému na stránkách Úřadu. Provozovatel kamerového systému – správce – je pouze povinen dodržovat nařízení GDPR.
Ovšem je zákonem zakázáno provádět záznam míst veřejných prostranství. To se vztahuje také na chodníky a ulice. Pokud tedy máte kameru namířenou na chodník od ulice, může vás ji UOOU donutit sklopit.
Se začátkem provozu kamerového systému se ovšem vážou další povinnosti. U kamerového systému je potřeba zařídit vyrozumění všech návštěvníků, třeba vylepením varovných samolepek s upozorněním na kamery. Dále musíte vyrozumět všechny obyvatele domu – to se provede písemným souhlasem vlastníků. Nakonec je třeba zařídit, aby se k samotnému záznamu nedostaly nepovolané osoby. Společenství si zvolí jen 2-3 osoby, které budou přístupem k záznamu pověřeny. Tyto osoby budou pověřeny písemně a pouze tyto osoby potom dostanou heslo. Bez tohoto hesla se můžete dívat na živé obrázky kamer, ale neuvidíte záznamy. A pokud je záznamové zařízení umístěno v místnosti, kam se běžně bez klíče každý nedostane, tím líp.
Pokud chcete nastudovat ještě něco víc, navštivte stránky www.uoou.cz
.