Požární ústředna má za úkol trvale sledovat stav jednotlivých hlásičů a včas rozeznat blížící se požární stav. Potom nastává vyhlášení požáru.
Na volbě vhodné požární ústředny (a tím i vhodného požárního systému) hodně záleží. Moderní ústředny umí zamezit falešným poplachům, správně informovat o místě vzniku požáru a zajistit tak včasný hasební zásah.
V minulosti se používaly systémy, kde byl vyhlášen požár na určité části systému. Rovněž o vyhlášení požáru rozhodovaly hlásiče. Takovéto systémy jsou dnes vyhovující pouze u malých instalací.
Moderní analogové adresovatelné systémy jsou jiné. Adresa každého hlásiče je jná a ústředna zobrazí na svém displeji konkrétní popis umístění hlásiče v poplachu. Slovo analogový zase zmaneá, že o vyhlášení požáru rozhoduje ústředna. Hlásiče slouží jen jako jakési detektory kouře, teploměry apod. Prav idelně hlásí své informace a pokud ústředna rozhodne, že nárůst teploty je vyšší než by bylo zdrávo, vyhlásí poplach. Řídí se přitom samozřejmě normami a také doporučeními výrobců.
Tímto způsobem lze např. propojit několik různých typů hlásičů do jedné skupiny a požár signalizovat až v případě vyhodnocení všech informací. Zvýšený prach neznamená současně zvýšenou teplotu.
Velkým nepřítelem detekce je zaprášení hlásičů v místě, kde mají svá čidla. Moderní hlásiče sledují své zaprášení a její hranici stále posouvají. Nakonec ústředně své neúměrné zaprášení nahlásí jako požadavek servisu.
Ústředny jsou často umísťovány do technických místností, protože jsou velké. Pro jejich ovládání slouží pouze tabla, tedy zobrazovací a ovládací panely. Jejcih přítomnost např. na moderní recepci nijak nevadí.
