Detektory slouží nejen k rozpoznání vniknutí pachatele do objektu ale i k identifikaci požáru, uniku plynu, zaplavení, nebezpečné teploty. Mohou být bezdrátové nebo drátové.
Drátové musí být spojené kabelem s centrální jednotkou. Druh a umístění detektorů se volí podle stupně zabezpečení (to stanoví norma podle rizika napadení) a zkušeností technika, provádějícího návrh. Přitom se vždy vychází z Bezpečnostního posouzení objektu.
Detektory se nasazují jako:
-
plášťová ochrana – jedná se především o kontakty, akustické detektory, více paprskové infrazávory apod. Mají za úkol identifikovat narušení pláště budovy. Kontakty reagují na otevření dveří či okna, a mohou reagovat i na pokus o jejich překonání přiložením cizího magnetického pole. Akustické detektory reagují na zvuk rozbitého skla. Nesmí přitom spustit poplach při zvonění telefonu či cinkání klíčů. Vícepaprskové infrazávory se montují například do otvorů balkónových dveří či oken a hlídají průchod v jejich otevřeném stavu při větrání.
-
prostorová ochrana – zde se používají prostorová pohybová čidla, především infrapasivní, ale také duální. Ta jsou daleko odolnější proti tzv.“falešným poplachům“. V poslední době zaznamenají čidla i zakrytí pevným předmětem nebo sprejem a mohou být imunní proti malým zvířatům – domácím mazlíčkům.
-
ochrana osob a předmětů – používají se tísňové hlásiče, na kabelu nebo bezdrátové, trezorová otřesová čidla, polohová čidla například na střežení obrazů a důležitých předmětů.
- vnější ochrana – pro střežení venkovních prostor – perimetru, se používají nejrůznější detektory, od střežení prostoru přes infračervené paprsky,mikrovlnné bariery, skryté zemní detekční kabely, plotové systémy mikrofonní nebo akcelerační.Venkovní střežení je nejsložitější a je třeba je vždy pečlivě navrhnout.